Dej najevo svůj názor

Mám pro vás úvahu.
Téma: Život
Jestli si to celé četl napiš do komenářů: Četl/a jsem to.A také nějakou tu kritiku díky.  
Lidi vám říkají, ať se nebojíte projevit svůj názor. Ať si stojíte za tím, co si myslíte. Jenže když dáte najevo to, co opravdu cítíte nebo si to myslíte, lidi se k vám otočí zády. Vmetou vám do obličeje svůj odpor.
Pak si připadáte že jste samy, že jste vlastně podivín, s odlišným, špatným názorem.

 Proto tedy v životě radši nic neprojevujete, spíš se pořád lehce přidržujete názoru ostatních.

Upřímně, obdivuji lidi, kteří naplno řeknou co si myslí a nebojí se následků. Nebojí se reakce ostatních. Prý stačí mít okolo sebe pár dobrých přátel, stačí jen pár a potom už vám bude jedno kdo si co myslí, protože vaši nejbližší vás mají rádi takového jaký jste. Jenže, stále tam bude ten strach. Strach z názoru společnosti.

Jak čas plyne

Čůstéééééé!
Nevím jestli toto mám zařadit do úvah nebo povídky.Tak to zařadíme do Ostatních.
Jestli si to celé četl napiš do komenářů: Četl/a jsem to.A také nějakou tu kritiku díky. 
Ostatní < Láska
Sedím na lavičce. V ruce svírám krabičku cigaret nesoucí nápis: Ministerstvo zdravotnictví varuje: Kouření může zabíjet. Nemyslím, že cigarety jsou to, co nám krátí život. Jsou to vteřiny, minuty a hodiny, které neprožíváme tak, jak bychom chtěli.

 I já teď jen tak sedím a nezúčastněně potahuju kouř do plic. Sedím a sedím, minuty ubíhají. Vedle mě si sedají lidé a po chvíli zase odchází. Jdou za určitým cílem. Paní jde domů za svou rodinou, mladý muž čeká na svou dívku, aby spolu šli do kina. Jenom já sedím a nechávám si pomalu odsypávat část ze svého života.
V hlavě mám milion myšlenkových přesmyček, ale ani jednu nemůžu pořádně uchopit. Jednu přece jenom. Před očima se mi vybavuje její vlídný úsměv. Co teď asi dělá? Chtěl bych ji vidět. Přemýšlím o tom, jak jsem s ní mohl být, ale tuto šanci jsem zahodil. Vlastně ani nevím proč, asi jsem měl strach. Chtěl bych se za ní rozběhnout. Sním o tom, že vzbudím květinářku, aby mi uvázala velikou kytici, přijedu k ní před dům a ze všech sil zařvu, jak ji miluju. Tak to přece bývá v každém průměrném americkém filmu. Pak ale padám zpátky do reality. Vždyť se nezmůžu ani na blbou textovku. Raději, než abych ji napsal, nechávám čas ubíhat stejně tak rychle, jako projíždí auta kolem mě.
Na zemi pod mýma nohama přibývá další nedopalek. Asi půjdu radši domů spát, abych zahnal ty myšlenky. A tak odcházím, nedopalek pomalu dohořívá a čas plyne…

Vaše Adél

Pláč

Čágo belo!
Tak mám pro vás zase Úvahu na téma Láska < smutek
Jestli si to celé četl napiš do komenářů: Četl/a jsem to.A také nějakou tu kritiku díky.
Úvaha na téma láska < smutek,samota
Tak smutný tak bez naděje je pláč,je to nemilosrdný tyran, který ustane, jen když ho porazí smích. A jeho děti se nezastaví před ničím, neohlížejí se,pokračují v cestě sebevraha.

Oni se ani zastavit nemohou, pláč jim to nedovolí. A ten pocit když slza lehká přesto těžká stéká po mých lících, po krku a dál dokud se úplně nevypaří je zničující. Slzy pomáhají přežít pláči a on je přesto zabíjí, však kdyby je zastavil, zemře on sám. Ale jen on za ty ubohé kapky moře…..

Vaše Adél